Tenhle článek je o mně. Kdo jsem a proč jsem tím, kým jsem?

Velmi dlouho jsem byla více introvert, dívka, která se stydí a ve své podstatě jen pozoruje svět. Jsem velmi přemýšlivá až zádumčivá. Byla jsem vedená k tomu, abych poslouchala a šla ve stopách jiných, pěkně potichu a vše pak bude oukej. Hlavně moc neodporuj a nevystrkuj růžky, to náš systém nechce.

Jak dlouho se dá tohle vydržet? Mnoho lidí takto prožije celý život. Bez radosti, protože jim prý nic jiného nezbývá, protože…každý si může doplnit své protože. Někdo tomu dokonce říká skromnost. V tom případě jsem velmi neskromná, dovolila jsem si mít své vlastní sny, své cíle, své názory! A co víc? Dovolila jsem si o nich mluvit, dovolila jsem si je realizovat! Někteří si na mě ukazují prstem a hlásají něco o bláznovství. Mě to však nevadí. Byla bych blázen, kdybych na konci své cesty litovala všeho, co jsem nestihla zažít, udělat, říct, ukázat.

Zajímám se o mnoho věcí, ale všechny jsou spojené se srdcem a duší. Můj životní styl je pro mé přátele, řečeno jejich slovy, šílený. V dobrém smyslu slova! Snažím se žít zdravě, opět po svém. Nejím maso, nepiju mléko, miluju čokoládu, ostré jídlo, pohyb, cestování a hlavně nikomu svůj styl nenutím. Každý jsme jedinečný. Pro to, co dělám a jak žiju mám své vnitřní důvody. O některé se s Vámi podělím tady, o některé třeba při osobním setkání, některé si nechávám pro sebe.

Sama se necítím být součástí popularizovaných směrů, ať jde o veganství, vegetariánství, vitariánství… nejsem jogínka, baletka, boxerka ani muscle builder. Přesto mě tak někteří vidí. Holt nebudu se s nikým prát. Z toho už jsem vyrostla.

Tímto bych ve zkratce shrnula otázku – kdo jsem. A proč jsem taková? Proč se téměř pořád usmívám? Proč jsem uvnitř sebe šťastná? Zářím a svoji radost rozdávám kudy chodím. Kde se to bere?

Štěstí je stav mysli. Dovolit si jej může každý. Všichni máme jeden stejný dar, a to, volbu. Stejný počet minut v hodině, hodin ve dni a je jen na nás, jak tento čas zhodnotíme. Stejné situace můžeme vidět různými způsoby. Můžu na své dítě poskakující v kaluži křičet nebo si dupnout do louže s ním. Můžu nadávat na počasí, politiku, šéfa a kdekoho nebo si můžu sednout s kamarádkou, sdílet s ní své trápení, pohladit dušičku, obejmout se navzájem a jít životem dál.

Dávám sobě to, co mi dělá radost a pak mohu tuto radost dávat všem kolem sebe. Svým dětem, své rodině, svým kamarádkám, přátelům, klientkám. S úsměvem jde všechno líp, především, pokud úsměv vychází ze srdce.

Proč se tolik zajímám o zdraví? Proč mě díky tomu okolí řadí do kolonky „vegan“, ačkoliv tam rozhodně nepatřím? Svým klientkám v salonu dávám to nejlepší. Kosmetiku Sothys, kterou používám přímo zbožňuji, je vegan. Také líčím airbrush bezdotykovým systémem DINAIR, je vegan. Doporučuji produkty na pleť i potravinové doplňky, které jsou jen a čistě přírodní a mají pro zdraví veliký přínos. Zdraví je pro mě opravdu velmi důležité. Měla jsem v březnu 38. narozeniny. Pro mnohé takové číslo je jen číslem. Ale pro mě je to hlavně věk, kterého se moje máma nedožila, ačkoliv byla zdravotní sestra a prožila velkou část svého života ve zdravotnickém systému mezi lékaři.

Mám dvě děti, chci pro ně to nejlepší. Jako každá máma. Vidím v obchodech, jak dětičky ovládají své maminky svými touhami po sladkostech, vidím babičky, jak vybírají čokoládky, sladká pitíčka a všelijaké laskominky vnoučátkům. Prý je to projev lásky k nim, že jim přece rády dopřejí, co dřív nebývalo. Taky proto jsem občas souzená, jako zlá nepřející matka. Cpu dětem ovoce, dokonce zeleninu! Ale sladkosti jim nezakazuji. Jen volím jako prioritu něco jiného než bombonky, cukrátka, colu apod. Moje děti však nebývají tak často nemocné, občas rýmička či kašlíček. V devíti letech moje dcera měla jen jedenkrát antibiotika. Syn ve čtyřech letech žádná. Dnes téměř nevídaný jev. K lékaři chodíme pouze na povinné kontroly, očkování a vždy nás pan doktor chválí. I u něj děti dostanou lízátko a mají radost. Nebudu tu psát, co vše a jak dělám, abych se nemusela bát, že nemůžeme někam odjet, protože je zase chřipková sezóna a všichni svorně pijeme čaj s medem. Nepotřebuji nikomu vyjmenovávat ani dokola připomínat, že dělám to či ono. Mě stačí, že jsme zdraví. Kdo mě zná, dobře ví, co za tím vším je, kolik mě to stojí úsilí a hlavně vidí, zářící a veselé oči mých dětí i mé.

A kdo jste vy? Jací jste a jaká je vaše volba?

Srdcem o mně,

Vaše Efa.

PS: i já mám občas splín, slunce nesvítí každý den. Mám proto kamarádky, přátele, lásku, rodinu. Ti mi dávají vždy mnoho důvodů pro další úsměvy, štěstí a radost. Děkuji všem, které kolem sebe mám za to, že jsou tu se mnou a že jsou takoví, jací jsou. ♥